Po konci světové války (první takové války na světě) vznikla organizace Společnost národů, která měla
zajistit, aby už k žádné další takové válce nikdy nedošlo.
Po roce 1918 byly některé státy nespokojené s výsledky světové války. Zejména Německo, které podle
Versailleské smlouvy platilo válečné reparace (odškodnění) státům, které svou válkou poškodilo. A jako trest
muselo snížit počet vojáků, nesmělo budovat žádnou armádu, byly stanoveny minimální počty vojáků a vojenské
výzbroje. To vše proto, aby měly ostatní státy klid, že už žádná druhá válka nebude. Tento zákaz Německo brzy
začalo porušovat a zbrojilo. Velmoci Anglie a Francie si toho byly vědomy, ale ve snaze vyhnout se dalšímu
vojenskému konfliktu to Německu procházelo. Obyvatelstvo bylo přesvědčeno Adolfem Hitlerem o pravdě jeho
názorů. Nezaměstnaným lidem dal totiž práci. Pracovali v továrnách se zbrojním průmyslem. Za několik let mělo
Německo nejlepší armádu na světě. Teď už nešlo Německu připomínat, že nesmělo zbrojit. To už se teď nikdo
neodvážil. V roce 1933 se Hitler pro svoji oblíbenost stává vůdcem Německa. A začíná plánovat, jak vrátit
Německu jeho ztracenou hrdost. Spolupracuje s generálním štábem a plánuje, jak vytvořit z Německé říše ještě
větší stát. Německé vojenské síly Wehrmacht začínají dobývat Evropu. S nově dobývanými územími vzniká
Velkoněmecká říše. Od jeho nástupu k moci v historii také mluvíme o tzv. Třetí říši.
Jako první je Německá říše rozšířena o Rakousko (anšlus Rakouska), poté o Sudety a za necelý půlrok po nich
i o Česko. Slovensko se osamostatnilo a vytvořilo samostatný proněmecký Slovenský stát. Protože Hitler pro
získávání nových území zpočátku místo boje využívá diplomatický nátlak, o válce v historii mluvíme až v
souvislosti s Polskem.
V ranních hodinách dne 1. září roku 1939 zaútočila Německá říše na Polsko. Nato Anglie a Francie vyhlašují
Německu válku. Polsko se snaží bránit co nejdéle. Očekává, že Německo bude muset část své armády stáhnout na
svoji obranu před Anglií a Francií. Jenže ti útok na Německo nepodniknou. Útočná válka by je nijak netěšila
a hlavně jejich armáda není na útočné manévry připravena. Polsko je tak proti Německu samo. Polská armáda
je mnohem slabší než německá. Nedokáže se bránit německému letectvu. Poláci sice využívají svých betonových
bunkrů, ale než stačí zareagovat na německé rychlé údery, ocitají se v obklíčení. Později se do války s Polskem
zapojuje ještě Sovětský svaz (Rusko). To je s Německou říší takto domluveno a spojenectví s ní má potvrzeno
na základě Ribbentrop-Molotovovy smlouvy (paktu). Polsko se dokázalo bránit cca pouhý 1 měsíc, poté padlo.
Německo si zde vyzkoušelo svoji taktiku rychlé války: rychlý postup vpřed, nezastavitelné tankové divize,
efektivní podpora vzdušnými silami.
Ačkoliv Anglie a Francie v září 1939 vyhlásily Německu válku, žádný útok nezahájily. Francouzi čekali za svou
silně opevněnou Maginotovou linií a spíše Němce vyhlíželi, než aby na ně sami zaútočili. Tuto podivnou válku
označujeme jako válka vsedě. Německo postupně dobývá další části Evropy: Norsko, Dánsko, Belgii, Nizozemí, ...
Sovětský svaz útočí na okolní státy.
Německo ujišťuje Sovětský svaz o svém přátelství, zajišťuje si tak klid na východě a vylučuje se tak možnost,
že by ho Sovětský svaz napadl. Tím může Německo soustředit svoje armády na západě. V roce 1940 následně
napadá Francii. Německo obchází proslulou francouzskou silně opevněnou Maginotovu linii přes Belgii, využívá
momentu překvapení a útočí v místě, kde to Francouzi nečekají. Obrana Francie se hroutí.
Německo využívá pracovní sílu, továrny, vojenskou techniku a další materiální zdroje z dobytých států.
Zřizuje koncentrační tábory, některé z nich budují sami vězni. Německo řeší "problém židovské otázky".
Po dobytí Francie se rozpoutala letecká bitva o Británii. Účastní se jí i českoslovenští letci.
Následuje německý útok mj. na Řecko. Naši vojáci se také podílejí na obraně přístavu Tobruk v severní
Africe před italskými a německými vojsky. Důležitý je z důvodu námořního zásobování spojeneckých vojsk.
Nečekaně je Německem napaden Sovětský svaz. Obrana není připravena, a tak Wehrmacht rychle postupuje.
V roce 1941 je také napadena americká námořní základna Pearl Harbor. Tuto akci proti americkému loďstvu
provedly letadla Japonského císařství. USA nato vyhlašují Japonsku válku. Německo reaguje vyhlášením války
USA.
Ve světové válce se tak zformovaly 2 válečné strany: Spojenci (Anglie, Francie, Austrálie, Kanada,
Spojené státy americké, Sovětský svaz, ...) a Osa (Velkoněmecká říše, Itálie, Japonsko a další státy,
které se přidaly nebo byly dobyty).
V Protektorátu Čechy a Morava je v roce 1942 proveden atentát na zastupujícího říšského protektora
Reinharda Heydricha spojovaného s "konečným řešením židovské otázky". Vyhlazeny byly obce Lidice a Ležáky.
Téhož roku začíná i zlomová bitva 2. světové války - bitva u Stalingradu, kde Wehrmacht roku 1943 kapituluje.
Poté Německo začíná na východě před Rudou armádou ustupovat. Roku 1944 uskutečňují Spojenci vylodění
v Normandii a postupují. Evropské státy jsou postupně osvobozovány. V Evropě 2. světová válka končí
8. května 1945. Praha je osvobozena 9. května 1945 Rudou armádou (Sovětský svaz). Plzeň 6. května 1945 americkou armádou.
Mimo Evropu se však dále bojuje. V roce 1945 na japonská města Hirošimu a Nagasaki svrhnou USA 2 atomové
bomby. Druhá světová válka tak ve světě končí 2. září roku 1945.
Místo Společnosti národů, která nebyla schopna 2. světové válce zabránit, vzniká roku 1945 OSN
(Organizace spojených národů) se svým hlavním cílem - zachovat světový mír.
