Bunkrové objekty bývaly zpravidla doplněny o překážkový systém. Podívejme se na typologii překážek u bojových objektů liniových - lehkých.
1. PROTIPĚCHOTNÍ PŘEKÁŽKA:
V místech, kde se nedalo očekávat nasazení nepřátelských tanků, byly budovány pouze protipěchotní překážky. Šlo především o lesní a horské úseky.
Mezi liniovými objekty byly budovány překážky intervalové. Přehrazovaly prostor mezi dvěma objekty s boční palbou. Rozsev této palby by byl veden před tyto překážky.
Intervalová překážka vedla po celé délce opevněné linie.
Na tuto intervalovou překážku před objekty plynule navazovala předsunutá překážka chránící objekt z čela.
Tuto předsunutou překážku spolu s překážkou týlovou souhrně označujeme jako překážku obvodovou.
Obvodová překážka tvořila vlastní ochranu objektu. Znemožňovala nepřátelským úderným jednotkám proniknout do těsné blízkosti objektu.
2. PROTITANKOVÁ PŘEKÁŽKA:
V rovinatém terénu se předpokládalo nasazení nepřátelských tanků, proto zde byly budovány protitankové překážky. Šlo o louky a pozemní komunikace, včetně jejich okolí.
Mezi liniovými objekty byly budovány překážky intervalové. Přehrazovaly prostor mezi dvěma objekty s boční palbou. Rozsev této palby by byl veden před tyto překážky.
Protitanková intervalová překážka vedla po celé délce opevněné linie, kde terén umožňoval nasazení tankové techniky.
Na tuto intervalovou překážku před objekty plynule navazovala předsunutá překážka chránící objekt z čela.
Přední části palebných vějířů kulometů tak spolehlivě kopírovaly vedenou protitankovou překážku.
Vlastní ochranu objektu tvořila ještě obvodová protipěchotní překážka, která za objektem (v týlu) uzavírala čelní protitankovou překážku. Znemožňovala nepřátelským
úderným jednotkám proniknout do těsné blízkosti objektu.
