Bunkrové objekty už dnes často úplně splývají s přírodou. Není divu, že se v nich usazují živočichové.
Pak jsou vystrašené, když se v jejich novém "domečku" objeví nějaký bunkrolog.
A ten je zase překvapen nezvyklým obyvatelem bunkru.
Mimo klasických koček a psů jsme na bunkrologických výpravách zatím narazili na myš, žábu, ptáka, vlka, pavouka, hlemýždě, vážku a divočáka.
MYŠ
Na bunkrologické výpravě pro děti jsem podzemní bunkr jako obvykle nejprve prohlédl,
jestli je vstup bezpečný. Nic nenasvědčovalo žádnému riziku, a tak jsem děti zavolal za
mnou. Po chvíli, co sešly schody, slyším výkřik. Vracím se chodbou za nimi. Tam už
ukazují na chcíplou myš, která je vylekala.
ŽÁBA
Žáby milují vlhké prostředí. Jedna žabka se v něm ale ocitla nedobrovolně. Skákala si
po lese, nevšimla si zamaskovaného bunkru a nezakrytým poklopem hupla dovnitř.
My jsme ji našli až na dně bunkru, kde na nás rozvážně hleděla nahoru vertikálním
vstupem.
PTÁK
Průzkum řopíku dopadl náramně. Ve tmě bylo pořízeno několik fotek. A hlavně...
tentokrát to bylo bez nezvaného návštěvníka! ... Tak nebylo. Při vykročení nohy
z bunkru se proti mně odkudsi vyřítil pták. Těžko říct, kdo z nás dvou se lekl více.
On rychle zařadil zpátečku a já couvl. Vylekání nastává, když se bunkrolog
setká se zvířetem při vcházení do temného neznáma nitra bunkru. Ale při
vycházení je to vysoce nepravděpodobné.
VLK
Děti zalezly do řopoku a fotily si selfie u střílny. Já jsem byl nahoře a uklízel
svítilnu do batohu. Najednou jsem zpozorněl, když se na cestě zničehonic objevil pes.
Stál, nehnutě a sledoval mě. Já sledoval jeho. Stačilo, když jsem se na mžik otočil,
a byl pryč. Děti si ničeho nic nevšimly. Po čase mi to vrtalo hlavou, že to nemusel
být pes. A opravdu! Nebyl to pes. Podle popisu to sedělo na vlka, nikde žádný páníček
a pak ta informace, že v této lokalitě se v Železné Rudě vlk opravdu vyskytuje.
PAVOUK
A teď to nejzajímavější... Ba naopak! V jednom bunkru jsem objevil pavouka.
Spokojeně si ležel v síti. Když jsem se více přiblížil, rozhodl se, že se mi pochlubí, a začal
se hrdě procházet po své pavučině. Aby měl radost, pozastavil jsem svůj bunkrologický
průzkum a obdivoval jeho dílo. Pak jsem mu slíbil, že o něm napíšu článek.
HLEMÝŽĎ
Pozor, střílna vybavena hlemýžděm!
VÁŽKA
Jednou jsme se zase vydali na bunkrologickou výpravu. Při výkopu v lese jsme v listí
objevili vážku. Byla opravdu krásná... no, skoro jako řopík. A tady je fotka:
DIVOČÁK
Na výpravě s archeologickým průzkumem při hledání trosek sestřeleného amerického bombardéru
se naše tříčlenná skupina bohužel setkala s divokými prasaty. Setkání proběhlo asi takto...
Při fotografování krásy řepkového pole cosi zadupalo hned za námi ve křoví. Po opakovaných
snímcích pokračujeme po polní cestě. Ale jen pár kroků. Za námi po polní cestě si to štráduje čuník.
A není sám. Za ním další! Kolik jich jde v řadě za sebou nevidíme, raději myslíme na taktický ústup.
Po chvíli jsme se otočili
a už za námi nepokračovali. Průvod prasat mezitím zmizel v řepkovém poli.
Tak to vypadá, že si divočáci ve křoví za námi nervózně podupávali, když čekali, až se nám konečně
podaří ta fotka tý žlutý polní kytky, aby konečně mohli přejít z lesa na pole.
A NEJEN TO ...
Je libo v bunkru čerstvá jablíčka? Žádný problém! Za zdmi betonu to kypí všudypřítomnými vitamíny!
